Muži se v tradičním pojetí vždycky brali jako živitelé a ochránci. Jako ti silnější, kteří se starají o to, aby i ženy mohly plnit svou dějinnou úlohu, jíž byla a bývá péče o domácnost a děti.
Jenže to už dnes vypadá spíše jako vtip než jako realita. Socialistický režim změnu v tomto pohledu na rozdělení rolí započal a následující demokracie to mnohdy dorazila. A tak dnes nenajdeme mnoho mužů, kteří by splňovali vše, co se od nich v minulosti očekávalo. Kolik znáte těch, kteří postavili dům, zasadili strom, zplodili syna a dokážou svou prací uživit rodinu tak, aby se žena mohla věnovat své tradiční roli a i potomstvo bylo zaopatřené? Pokud bych to bral do důsledku, jsem já osobně vlastně žena. Od které mne odlišuje vlastně jen to málo, co se mi bimbá v rozkroku. Jinak jsem z těch takzvaných povinností mužů nedokázal nic. Snad leda se podílet na zaopatření rodiny po finanční stránce.
A nejsem v tom sám. Dnes už naprostá většina mužů nikdy žádný dům nepostavila a nepostaví. Tito si spíše berou (mnohdy i s angažováním své partnerky) hypotéky, které pak rovněž nesplácejí jenom oni, ale celá rodina, a za ty si koupí byt. Většina mužů také nikdy nezasadila strom a možná daleko víc jich před Vánocemi naopak někde nějaký stromek načerno uřízla. S výdělky je to rovněž všelijaké – někdy vydělávají oba partneři i stejně, někdy bere žena dokonce i víc, a často musí pracovat oba, aby vyžili, čímž se ženy zčásti změnily v tradiční muže. A co se týká onoho zplození syna, pak je tu šance vždy fifty-fifty. Pokud si odmyslíme případy impotence a používání antikoncepce.
Dnešní muže už tedy nelze považovat za muže odpovídající dříve běžným kritériím. Socialistické rovnostářství a následná emancipace tu mnohé změnily. A tak momentálně poznáme muže stoprocentně už jen tak, že se podíváme, co ukrývají v kalhotách. Momentálně. Protože vývoj neustává a mnohde už i dnes mohou podobně vypadat i některé z mnohých dříve neakceptovaných sexuálních identit.