Les je balzám na duši


Lidé by mÄ›li trávit dovolenou zásadnÄ› tak, aby si bÄ›hem ní odpoÄinuli. A k tomu, aby byl onen odpoÄinek dokonalý, je pochopitelnÄ› potÅ™eba, aby se totálnÄ› nebo aspoň významnÄ› zmÄ›nilo to, jak ÄlovÄ›k žije. Každodenní rutina by mÄ›la být urÄitÄ› nahrazena nÄ›Äím, co je pro dotyÄného zmÄ›nou. A to pochopitelnÄ› zmÄ›nou, jež ho baví.

Když pracuje nÄ›kdo hlavou a mívá běžnÄ› fůru starostí, je jasné, že by mÄ›l zamířit nÄ›kam, kde si onu svoji hlavu vyÄistí a kde nebude zažívat žádné nepříjemné stresy. ProstÄ› nÄ›kam, kde může vÅ¡echny své každodenní stresy hodit za hlavu a jen se tak kochat krásou kolem sebe.

A kam by tedy mÄ›l nÄ›kdo takový zamířit? JednoznaÄnÄ› dobrou volbou je les. Tam totiž bývá pÅ™esnÄ› to, co nÄ›kdo podobný potÅ™ebuje.

tajemný les

Jak je to pÅ™ece krásné, když se ÄlovÄ›k jenom tak pomalu a bezcílnÄ› prochází ve stínu vzrostlých stromů! NaÅ¡lapuje tiÅ¡e po mÄ›kkém mechu, naslouchá zpÄ›vu ptactva v šumících korunách, kochá se krásou blyÅ¡tivých kapek rosy ulpívajících na pavuÄinách, vnímá to ticho a klid, v nichž ho nikdo a nic neruší.

Krása, že? A tak to má také být. A dají-li se tu třeba navíc ochutnat nějaké ty dozrávající lesní plody nebo třeba sbírat houby, co si přát víc?

A tak takový ÄlovÄ›k o dovolené do lesa zamíří. Dá vale mÄ›stu a vyrazí do Äarokrásné přírody.

A pak?

světlo v lese

Pak do toho vytouženého lesa dorazí. Vstoupí do mlází a je na Äase zaÄít zažívat vytoužené slastné chvíle. DotyÄný naÅ¡lapuje po onom mÄ›kkém mechu a… sakra! Ten mech je nasáklý a ÄlovÄ›k má v botách nabranou vodu. A nepříjemnÄ› to studí a Ävachtá. Ale jde se dál. Obvykle cestou necestou, protože v běžném lese nenajdeme dokonale rovné dláždÄ›né chodníky. A tak onoho poutníka navíc záhy zaÄnou bolet nohy. A kdo ví, zda pÅ™i tom jeÅ¡tÄ› Å¡patnÄ› nedoÅ¡lápne a nepodvrtne si kotník.

DotyÄný by se chtÄ›l kochat, ale namísto toho v jednom kuse mává rukama ve snaze odehnat hejna komárů. Což se pochopitelnÄ› nedaří. A tak se k nepříjemným pocitům pÅ™idává jeÅ¡tÄ› svÄ›dÄ›ní Å¡típanců.

Následuje klopýtání přes větve, pařezy a kořeny, objevují se první škrábance od větví prolézaných křovin…

Takže to nakonec není onen vytoužený prožitek. Ale jedno je jisté. ÄŒlovÄ›k se zase zaÄíná těšit, až se odsud vrátí do práce, kde mu nic z toho nehrozí.